Chodník, přechod, výtah i autobus
16.2.2018
Ukážeme vám, co všechno umí naši psí dorostenci, budoucí vodicí psi.
V našem výcvikovém středisku už brzy dojde k velkému střídání stráží. Tedy přesněji osazenstva. Naši psí dorostenci Barbie, Aiwy a Dante mají svůj téměř roční výcvik za sebou a začínají se sehrávat a slaďovat se svými novými pánečky a paničkami. Takže je nejvyšší čas, ukázat vám, co všechno se musí každý vodicí pes naučit, aby mohl úspěšně absolvovat závěrečné zkoušky a stát se milovaným a nepostradatelným parťákem svého zrakově handicapovaného pána.
Chodník – základ všeho
Chůze po chodníku vypadá jako nic extra obtížného. Opak je pravdou. Žádné rozptylování, očuchávání bůhví čeho, pěkně rovně vpřed.
Nejdřív je ale potřeba nevidomému označit nástup na chodník, pes se musí zastavit s předníma nohama na chodníku, aby si jeho pán hůlkou oťukl, jak je obrubník vysoký.
Každou změnu povrchu chodníku je nutno označit zastavením nebo zpomalením…
… stejně jako vstup do vozovky. Pohozená návnada v podobě krajíce chleba pro vodicího psa prostě neexistuje. Odnaučit labradora vrhat se po zbytcích jídel, kterých se po našich chodnících bohužel povaluje dost a dost, to není nic jednoduchého.
Překážkám se musí pes při chůzi po chodníku spolehlivě vyhnout, ať už jde o lidi nebo třeba o kočárek s miminem. Sám se rozhoduje, z které strany překážku obejde.
Vodicí pes ovšem neřeší jen povrch chodníku, svému nevidícímu pánečkovi dokáže označit i vysokou překážku a zúžený průchod.
Potřebujeme se dostat na druhou stranu ulice. Pes na povel „Přechod“ najde zebru, označí vstup do vozovky zastavením, klient sluchem vyhodnotí dopravní situaci a na povel „Převeď“ ho pes převede po přechodu.
Schody, dveře a další chuťovky
V cestě máme schody nahoru. Pes je nevidomému označí zastavením na prvním schodu (přední packy pěkně na schod) a rozejde se, až když dostane povel „Vpřed“.
Obdobně to probíhá i v případě, kdy schody vedou dolů.
Stejně důležité je i správné označení konce schodiště. Přední packy psa jsou na posledním schodě, pes stojí, psovod si holí oťuká hranu schodu a terén pod ní.
Na povel „Dveře“ musí vodicí pes spolehlivě najít a označit dveře (vstupní i vnitřní v budově), stojí kolmo k nim a jeho hlava směřuje ke klice či madlu.
Už nás z toho běhání a pózování bolí nohy i packy. Hádejte, co pes vyhledá a označí, když zazní povel „Lavička“.
Zbytek cesty pojedeme autobusem. Nejdřív ale musíme najít zastávku.
A teď se kousek svezeme
Dveře autobusu určené pro nástup nevidomých jsou většinou označeny piktogramem, pes se učí nastupovat předními dveřmi.
V dopravním prostředku by měl pes ležet u levé nohy psovoda a neměl by překážet v pohybu ostatním cestujícím. Nejdříve si ale štěňata musí na jízdu vlakem či autobusem zvyknout…
…což platí i pro pohyblivé schody v metru či nákupním centru.
Jízda výtahem také není problém. Pes označí dveře výtahu, po celou dobu jízdy sedí u levé nohy psovoda a vstane až po zastavení výtahu na jeho povel.
Cviků a úkonů, které musí vodicí pes umět, je samozřejmě mnohem víc, jejich počet dosahuje až padesáti, takže se určitě dočkáte dalšího pokračování tohoto článku. Děkujeme našim cvičitelům Štěpánce, Romče a Danovi za fotografie, Dantíkovi za spolupráci, všem dohromady za profesionální výkon za nepříznivého počasí a teď je čas na pořádný odpočinek. Dobrou!
Dante ležící a hluboce chrnící
Text: Martin Pešek
Fotografie: Štěpánka a Dan Tůmovi
