Rekondice jako řemen aneb S vodicími psy v sedle i na raftu
2.9.2018
Hlavní akce roku 2018, velký rekondiční pobyt pro naše klienty a jejich vodicí psy, se vydařila znamenitě. Nikdo se neutopil, nikdo nespadl z koně, nezabloudil v lese ani v zámeckých chodbách a všichni jsme si to báječně užili.
Rekondiční pobyt slouží k tomu, aby si naši zrakově handicapovaní klienti a jejich vodicí psi prohloubili a zlepšili své dovednosti ve všech disciplínách, které na ně běžný, normální život nastraží. My vidící si povětšinou ani neuvědomujeme, jak náročnou a obtížnou záležitostí může být pro toho, kdo se nemůže spolehnout na svůj zrak, i tak obyčejná a samozřejmá věc, jakou je procházka po lese, koupání v zatopeném lomu, návštěva historického zámku či jízda vlakem. A to ani nemluvím o „chuťovkách“ typu jízdy na koni či plavbě po některé z našich vodáky vyhledávaných řek.
Tohle všechno jsme během letního rekondičního pobytu v Jižních Čechách stihli a zažili. A naši vodicí psí kamarádi u toho samozřejmě nemohli chybět.
Vzhůru do sedel!
První den našeho letního rekondičního soustředění byl opravdu bohatý na zážitky. Dopoledne jsme se všichni vydali do nedalekého statku za koníky. Byla to příjemná procházka a to, co následovalo po ní, bylo ještě lepší. Všichni jsme se s malou pomocí vyhoupli do sedel a pak už si jen užívali projížďky a krásného letního dne. Bylo to super!
Je vůbec potřeba nějaký komentář?
Děkujeme děvčatům ze soukromé stáje Zelený ráj i trpělivým komoňům. Vůbec jim nevadilo, že někteří z nás na koňském hřbetu seděli poprvé.
Prostě jsme si to s koníky užili.
Pak následoval oběd v rodvínovské restauraci a to byla taky síla. Plněné knedlíky s uzeným a zelím jako od maminky. Uf!!! Polední klid se musel o hodinu prodloužit.
Cvičeníčko cvičení. Jak sokolové na sletě.
Ale pak jsme nabrané kalorie zase vypotili při cvičení. Překážková dráha, odmítačka, přivolání, poslušnost, odložení, prostě taková základní psí prostná. Cvičit se prostě musí a veliká louka za penzionem U starýho dubu (k němu se ještě vrátíme) byla pro tenhle účel naprosto ideální.
Panička upustila vodítko. Nevadí, podáme ho.
Pohorky i plavky s sebou
Druhé rekondiční dopoledne proběhlo odpočinkově, protože jsme se museli připravit na dlouhou pěší cestu do Jarošova nad Nežárkou. Když jsme tam celí hladoví a vysílení dorazili, náležitě jsme se posilnili a pak už následoval individuální trénink frekvence.
Panička potřebuje na poštu. Tak honem, kdepak jsou dveře?
Pokud nevíte, co se pod tímto pojmem skrývá, stručně se dá říct, že jde o procvičování pohybu dvojice klient-vodicí pes v městském (či v tomto případě spíš vesnickém) provozu. Chůze po chodníku i po silnici, označování překážek, vyhledávání dveří, vyhýbání se terénním nerovnostem, zvládání kontaktu s domorodci a hlavně s místními pejsky (a že jich za ploty štěkalo požehnaně) a spousta dalších, někdy i docela obtížných úkolů a neobvyklých situací.
Vzorné označení prvního schodu
Cvičení jsme ukončili právě včas, protože se přihnal deštík, naštěstí netrval moc dlouho. Takže jsme se v klidu mohli vydat (opět pěšky) do nedaleké pískovny, kde se ukázalo, že labradoři jsou opravdu psi vodní. No a na závěr zasloužená večeře s výbornými koláčky. Mňammmm…
Co bysme si nezaplavali, vždyť jsme přece psi vodní, ne?
Zmrzlina pro zámeckou paní
Třetí den pobytu nám skoro celý propršel. Naštěstí jsme měli naplánovaný výlet na nejkrásnější zámek v Čechách, Červenou Lhotu. No, zámek… Spíš zámeček. Ale o to hezčí. Sympatická slečna průvodkyně během chvilky pochopila, že bude muset místo běžného výkladu notně improvizovat a šlo jí to na výbornou. Okoukli i osahali jsme si řadu zajímavých exponátů, dozvěděli se leccos nového z dávné i nedávné historie a naši hafani se chovali jako největší vzorňáci.
Zrovna na chvílí přestalo pršet, tak honem všichni před objektiv!
Po prohlídce zámku a venčící procházce po březích rybníka jsme se odměnili zmrzlinou a vrátili se zpět na základnu. A jelikož vykouklo i sluníčko, stihli jsme i procvičení poslušnosti, přivolání a dalších povelů. A pak zase začalo pršet. Nezbylo než doufat, že další den to bude s počasím lepší.
Kterému pesanovi se poštěstí absolvovat prohlídku pohádkového zámku…
Už vyplouvá loď John B.
Středa byla pro nás opravdu sportovním dnem. Hned ráno po snídani jsme vyrazili na vodu. Nalodili jsme se na rafty, popadli pádla a vzhůru na Lužnici.
Někteří z našich psů vyhlíželi na přídích raftů nebezpečné peřeje…
Pluli jsme, zmokli, opalovali se, pádlovali, soulodili, uschli, zase zmokli, vyloďovali se, naloďovali (někteří zrychleně – šipkou), zažili jsme spoustu legrace ale i chvilky napětí. Někteří z nás velkou část plavby prospali. To se týká především některých čtyřnohých členů posádek.
… někteří kontrolovali, jestli se náhodou někdo z posádky neulejvá…
Večer jsme se vrátili do penzionu v plném počtu a ve zdraví, unaveni a spokojeni. Tak zase někdy někde… Ahóóój!
… a našli se i tací, kteří si při plavbě hodili šlofíka.
Za volantem osmiválcových limuzín
Čtvrtek byl ve znamení Ameriky. Navštívili jsme Novou Bystřici, kde jsme se nejdřív naobědvali, a někteří zdolali tuny zmrzliny.
Na palubě Lincolnu je všechno jinak než v embéčku
Potom jsme se vydali do muzea automobilových veteránů. Byl to opravdu zážitek. Taková auta se už na silnici potkají málokdy. Díky laskavosti majitele muzea jsme si tyhle americké automobilové krasavce mohli osahat a dokonce si i sednout dovnitř. Kam se hrabe škodovka.
Pod kapotou Mustanga je schovaných pěkných pár koníků
Po prohlídce muzea jsme ochutnali výbornou malinovku s pravými malinami a postupně jsme jeden za druhým začali křižovat městečko a procvičovat frekvenci. Šlo nám to všem výborně.
Označit lavičku nám docela jde
Při tom všem běhání a chození nám pěkně vyhládlo a už jsme se těšili na večerní grilování „doma“ v penzionu. Mňam. Pan kuchař umí!
Po Nové Bystřici jsme toho nachodili fakt hodně. Dan se Štěpánkou se jakožto instruktoři skoro nezastavili
Každému dle jeho potřeb
Pátek třináctého byl naším posledním pobytovým dnem. I všechno hezké musí jednou skončit. Ale uteklo to nějak rychle.
Hlavně aby panička do ničeho nenarazila
Dopoledne jsme strávili odpočinkem a po obědě jsme se vrhli na intenzivní trénink. Naši instruktoři Dan a Štěpánka se všem dvojicím pán+vodicí pes věnovali individuálně. Každý se potřebuje zdokonalit v něčem jiném. Ať už je to chůze v překážkové dráze nebo třeba přivolání, všechno musí klapat na 100%.
Sakryš, to je po zemi poházených dobrot. Ale já vím, že nesmím.
Takže jsme celé odpoledne pilně cvičili. A i proto vypadají naši čtyřnozí společníci na fotografiích nadmíru spokojeně. Takový výcvik je totiž náramně baví. A ty odměny v podobě drobných pamlsků samozřejmě přijdou k duhu.
Ty jsi moje jediná panička na světě. Ta nejlepší.
No a večer jsme v družné zábavě ještě museli probrat a semlít všechno, co jsme za ten týden (kupodivu) ještě nestihli, otužilejší jedinci pak měli poslední možnost hupsnout do bazénu.
Soustředěnost sama
Bez vás by to nešlo. Díky!
Sláva nazdar výletu, promokli jsme a vyrazili směrem k domovu. Spokojeni, vycvičeni, vyplaveni na raftu, vykoupáni v bazénu, přejedeni, prostě jedním slovem spokojeni. Nezbývá než poděkovat všem za účast a za to, že se do všech ptákovin, které si na ně (i na sebe) realizační tým vymyslel, vrhli s nadšením a po hlavě. Někteří to vzali opravdu doslova.
Už se těšíme na další rekondici!
Projekt byl realizován za pomoci Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška. Výše příspěvku činila 40000 Kč. Děkujeme Světlušce! Dále pak děkujeme zámku Červená Lhota a slečně průvodkyni za bezplatnou skvělou prohlídku, Pavlu Janoušovi, majiteli Muzea amerických veteránů v Nové Bystřici za možnost osedlat si ty nádherné americké káry, děvčatům ze stáje Zelený ráj za skvělé odpoledne v sedlech a obrovské poděkování a pochvala musí mířit k personálu Penzionu U starýho dubu v Rodvínově, který se o nás staral s láskou a podstrojoval nám vynikající domácí kuchyni. Měli jsme se jako v bavlnce.
A my taky!
No a veliké poděkování patří všem dobrovolným průvodcům nevidomých, kteří se s námi rekondice zúčastnili. Bez vás by to nešlo. Těšíme se na další akce, kde se spolu opět potkáme. Ahóóój!
