Kdo cvičí, nezlobí aneb Bez následného servisu to mnohdy nejde

12.11.2017

Práce cvičitele nekončí předáním vodicího psa klientovi, následný servis probíhá po celou dobu aktivního pracovního života psa.

Dvojice Milan a Witto už je za půl roku od předání skvěle sehraná

O tom, jak je i pro vodicí psy v činné službě důležité pravidelné cvičení, jsme už psali v minulém příspěvku. Ne každý má ovšem možnost účastnit se našich pravidelných cvičebních setkání a tak je potřeba věnovat se některým našim klientům individuálně.

Někdy se s naším cvičitelem a instruktorem výcviku vodicích psů Danem Tůmou domluví „rande“ třeba v Praze na Václaváku, jindy je potřeba sednout do auta a vyrazit na cestu dlouhou i několik set kilometrů do místa, kde dvojice klient + vodicí pes bydlí.

Gessinka se svou paničkou sice bydlí daleko, ale občas teď budou jezdit do Prahy, takže je potřeba nové pražské trasy řádně natrénovat.

„Následný servis (jak těmto aktivitám interně říkáme) probíhá pokaždé trochu jinak“, vysvětluje Dan Tůma. „Asi nejčastěji se věnujeme psům, kteří úspěšně prošli kompletním výcvikem vodicího psa, byli předání klientovi, bez větších problémů se spolu pohybují po naučených trasách a zvládají takový ten běžný, normální život, ale potřebují tu a tam něco doladit, doučit, vypilovat. Než se dvojice klient – vodicí pes spolu dokonale sladí, tak to trvá někdy půl, někdy i tři čtvrtě roku.“

Arísek je šikula a samozřejmě dobře ví, před nástupem na chodník je potřeba ho svému pánovi označit zastavením

Práce instruktora je v případě následného servisu opravdu pestrá. Od klasických frekvencí (pohybu ve městě po známých i neznámých trasách), přes procvičování poslušnosti, trénink nových tras až po někdy úsměvné, ale neméně důležité drobnosti. Jako třeba nastupování do auta.

Správně Gessi, hodná holka!

„Často je při následném servisu potřeba reagovat na změny, které s sebou prostě přináší život“, pokračuje Dan. „Na trase mezi klientovým bydlištěm a zaměstnáním, kterou má pes naučenou, se najednou objeví staveniště. Klient změní zaměstnání a místo autobusem bude do práce dojíždět vlakem. Prostě pořád se něco děje a mění a i když se naši vycvičení psi umí pohybovat s klientem v neznámém prostředí, některé situace prostě odbornou pomoc vyžadují.“

Schody v metru? Žádný problém, i když teda jezdí pěkně rychle, ne jako u nás v obchoďáku.

Život není ale jen samé cvičení. Setkání s klienty v rámci následného servisu jsou i příležitostí k příjemnému setkání s přáteli – ať už mají dvě nohy nebo čtyři. A ty naježděné kilometry vzal čert…

Text: Martin Pešek

Fotografie: Štěpánka Tůmová, Dan Tůma